Není dýchání jako dýcháni, aneb klidové, zátěžové a krizové dýchání

Dýchání je nejčastějším a nejdůležitějším pohybem, který se odehrává v lidském těle. Při dýchání dochází k výměně krevních plynů. Rozlišujeme vnitřní výměnu krevních plynů, která se odehrává v plicních sklípcích (alveolách) v plicích, a vnější mechanismus dýchání. V tomto článku se budu věnovat plicnímu dýchání.

Obecně se rozlišují tři typy dýchání

Prvním typem je dolní typ dýchání (brániční, břišní), druhým je střední (hrudní, žeberní) a třetím typem je horní (podklíčkové). Toto rozdělení zná nebo o něm jistě slyšel skoro každý. Pro lepší vysvětlení a následné pochopení si rozdělíme dýchání na jiné typy – klidové, zátěžové a krizové dýchání. Ukazuje se, že kvalita dechových stereotypů a samotného dýchání se odráží ve kvalitě posturomotorického vývoje v dětství, viz článek Posturální vývoj dítěte.

Klidové dýchání

Tento stereotyp dýchání se objevuje v situacích, kdy nevykonáváme žádnou aktivní činnost, při které by bylo nutné většího příjmu kyslíku a výdeje přebytečných plynů. Tento stereotyp dýchání se odehrává v dolní a střední části těla, to tedy znamená v oblasti břicha a spodní části hrudníku. Toto dýchání je nenáročné na výdej energie a jsou do něj zapojeny bránice a pomocné dechové svaly hrudníku. U některých jedinců se objevují pohyby v horní části hrudníku a v podklíčkovém prostoru. Toto je nežádoucí jev a je spojený s posturální poruchou.

Zátěžové dýchání

Při zvýšené potřebě příjmu kyslíku řídicí systém sepne zátěžový stereotyp dýchání. Dýchací svaly pak vyžadují více energie pro práci. Rozlišujeme dvě varianty zátěžového dýchání, které se od sebe výrazně liší.

První variantou je zátěžové dýchání se správnou funkcí dynamické stabilizace segmentů těla, viz článek Statická x dynamická stabilizace. Tato varianta zátěžového dýchání je závislá na správném posturálním vývoji. Dochází zde ke zpevnění úponových míst bránice, to jsou hrudní kost, žeberní oblouky a celá bederní páteř. V těchto místech se také odehrává samotný synchronní pohyb při dýchání. Ve spodní části břicha a v klíčkové oblasti se žádný pohyb neodehrává.

Druhá varianta zátěžového dýchání je nežádoucí a objevuje se u těch, kteří nemají k dispozici mechanismus dynamické stabilizace vlivem posturální poruchy anebo vlivem špatných pohybových stereotypů. U takovýchto lidí se nevyskytují synchronní pohyby v oblasti úponových míst bránice. Objevují se souhyby v podbřišku nebo v oblasti klíční kosti. Dochází tak k přetěžování svalů krční páteře a samotné dýchání není tak efektivní, jako u fyziologického zátěžového dýchání. Dalo by se říci, že je to jakási kombinace mezi klidovým a krizovým dýchání.

Krizové dýchání

Na krizové dýchání řídicí systém přepíná, když se člověk nachází v nějaké krizové situaci. Může to být ohrožení života, náhlé vyděšení, ale také třeba maximální sprint na 60 metrů. V každém případě je vyžadován extrémní přísun kyslíku do plic. V takovém případě dochází k navýšení minutového dechového objemu se zapojením svalů v oblasti horní části hrudníku a krku. Problém je, že v tomto případě jsou zapojeny svaly, které se primárně starají o pohyb. Dochází tak k jejich nadměrnému přetěžování. Výsledkem bývají ztuhlé svaly v oblasti krku.

Pár slov na závěr

Co z toho všeho vyplývá? Jakým způsobem dýcháte je nesmírně důležité. Nejen při zátěži, ale také při relaxaci. Představte si, že celý den pracujete na zahradě nebo u počítače. Celý den jste v napětí, zejména oblast ramen a krku. Namáháte, mnohdy i nezdravě přetěžujete povrchové svaly v těchto oblastech. Po celodenní práci si sednete do gauče, lehnete si do postele nebo se jiným způsobem snažíte relaxovat. V případě, že se vyskytujete ve skupině lidí, kteří v klidovém režimu vykazují známky kombinace krizového a klidového dýchání, nedochází k relaxaci povrchových svalů v oblasti krční páteře a ramen. Postupně tedy dochází k přetěžování těchto svalů a k bolestivým odezvám. Způsob dýchání může být jedna z příčin, proč mnoho lidí trpí takovými bolestmi krční páteře a hlavy.