Všichni máme naději žít bez bolesti

Minulý týden jsem byl na oslavě narozenin. Seděl jsem u stolu plného lidí a jak to tak bývá, při seznamování s novými lidmi jsme se bavili o tom, kdo co dělá a kde kdo pracuje.

Jakmile jsem se zmínil, co dělám a v jakém oboru se pohybuji, tak to začalo. Najednou jsem byl zahlcen ze všech stran dotazy. Myslím tím dotazy typu „Co mám dělat, když mě bolí…?“ nebo „Je šance, že se zbavím bolesti…?“ a mnoho podobných.

V tu chvíli mě napadla věta: Všichni přece máme naději žít bez bolesti! Hned jsem si tuto myšlenku poznamenal, a proto teď čtete tento článek.

Situace kolikrát vypadá beznadějně, bez šance na nápravu

Každý den se setkávám s lidmi, kteří mají bolesti a chtějí je řešit. Je to hlavně proto, že je bolest omezuje až příliš na to, aby jí přehlíželi.

Pamatuji si na tenistu Jakuba, který byl po operaci ramene. Nešikovně spadl na lyžích a k jeho smůle si vykloubil rameno dominantní horní končetiny. Po operaci zanedbal rehabilitaci ve snaze co nejrychleji se vrátit zpět na kurt.

Začal jsem s ním spolupracovat ve chvíli, kdy už nezvládal tréninkové dávky kvůli bolesti.

Lékaři mu na RTG nic nenašli a tak zkonstatovali, že se jedná o počáteční degenerativní opotřebení chrupavky ramenního kloubu a dopručili mu, ať se začne šetřit.

Také si vzpomínám na klienta Františka, který v podstatě celý den seděl. Seděl v práci, seděl v autě a dokonce seděl i doma. Jeho práce mu téměř znemožnila aktivní pohyb. Je třeba zmínit, že byl i trochu líný a tím se moc netajil. Jak už to tak bývá, začali jsme spolu pracovat ve chvíli, když už si řekl A DOST, TO FAKT BOLÍ!

Řešení beznadějné situace je mnohdy banální

Tenista Jakub neměl počínající degenerativní opotřebení chrupavky.

Vlivem zanedbané rehabilitace po operaci měl absolutně špatné postavení ramene při úderu rakety. Stačilo „jen“ Jakuba znova naučit správné postavení ramenního kloubu při pohybu. Uvolnit mu svaly pletence ramenního a posílit stabilizační svaly lopatky.

František to měl o něco složitější v tom, že jeho práce byla psychicky a časově velice náročná a bylo složité si najít čas. Ale když musíš, tak prostě musíš. V jeho případě jsme museli uvolnit a zharmonizovat svaly v oblasti bederní páteře a pánve.

Naučil se správně sedět a každý den cvičil pouhých 15 minut speciální cviky, při kterých oslovil správné pohybové programy v mozku. Naučil se správnou svalovou souhru. Postupně došlo k uvolnění svalového napětí a úlevě od bolesti.

Proč Vám vlastně o těchto lidech vyprávím?

Na těchto dvou příkladech se Vám snažím vysvětlit, že VŠICHNI (OPRAVDU) MÁME NADĚJI ŽÍT BEZ BOLESTI.

A z drtivé většiny je to naprosto jednoduché vyřešit. Příčina bolesti se nejčastěji skrývá ve špatně zafixovaných pohybech a pozicích. To tedy znamená špatné pohybové programy v mozku a špatné svalové souhry.

Jak František, tak Jakub, přestože jsou naprosto odlišní klienti, měli úplně stejnou příčinu bolesti a to špatné svalové souhry a nekvalitní pohybové programy. Oba dva si mysleli, že příčina je někde ukrytá a že bude těžké se té obtěžující bolesti zbavit.

S radostí mohu říct, že OBA DVA se svých bolestí zbavili a můžou zase dělat naplno to, co je baví! A to je to nejdůležitější.

PRO VYŘEŠENÍ TĚCHTO PŘÍČIN JE TŘEBA SE JEN DOSTAT KE SPRÁVNÝM INFORMACÍM A K METODĚ, KTERÁ FUNGUJE.